Přeskočit na obsah

Frédéric Joliot-Curie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Frédéric Joliot-Curie
Rodné jménoJean Frédéric Joliot
Narození19. března 1900
Paříž, Francie
Úmrtí14. srpna 1958 (ve věku 58 let)
Paříž, Francie
Příčina úmrtíchoroba jater
Místo pohřbeníSceauxský hřbitov
BydlištěAntony
Povoláníjaderný fyzik, chemik, profesor, politik, vysokoškolský učitel, fyzik a francouzský odbojář
ZaměstnavateléFrancouzská kolej (1937–1958)
Komise pro atomovou energii a alternativní energie (1945–1950)
Přírodovědecká fakulta v Paříži
OceněníNobelova cena za chemii (1935)
Politická stranaKomunistická strana Francie
Nábož. vyznáníateismus
ChoťIrène Joliotová-Curieová (od 1926)
DětiPierre Joliot
Hélène Langevinová-Joliotová
PříbuzníMarie Curie-Skłodowská (tchyně)
Marc Joliot a Alain Joliot (vnoučata)
Funkceprofesor (Francouzská kolej; 1938–1957)
generální ředitel Národního centra vědeckého výzkumu (1944–1946)
vysoký komisař pro atomovou energii (1945–1950)
prezident (Francouzská fyzikální společnost; 1946–1949)
docent (Přírodovědecká fakulta v Paříži)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frédéric Joliot-Curie (19. března 1900 Paříž14. srpna 1958 tamtéž) byl francouzský fyzik, držitel Nobelovy ceny za chemii, kterou spolu se svou ženou Irène Joliot-Curie obdržel v roce 1935 za syntézu nových radionuklidů.

Frédéric Joliot vystudoval vyšší odbornou školu chemie a fyziky v Paříži. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil do železáren v Luxenburgu. Po necelých dvou letech byl propuštěn. S pomocí profesora Langevina získal v roce 1925 místo v laboratoři Marie Curie. Aby se uživil, přibral k tomu suplování matematiky a fyziky na soukromé koleji. Po necelém roce se oženil s Irène Curie, dcerou Marie Curie.

V roce 1930 získal doktorát přírodních věd za práci o elektrochemii polonia. Od roku 1932 publikoval řadu prací společně se svou ženou. Používali pak také oba příjmení Joliot-Curie.

Na konci 40. let svědčil spolu s některými dalšími západními prokomunistickými intelektuály v procesu Viktora Kravčenka s francouzským komunistickým časopisem Les Lettres françaises. Časopis nařkl tohoto na západ uprchlého sovětského exdiplomata ze lži v jím sepsané knize Zvolil jsem svobodu, ve které popisoval hladomor na Ukrajině způsobený násilnou kolektivizací, poměry v gulagu a další praktiky sovětského vedení. Kravčenko následně časopis zažaloval a i přes svědecké výpovědi Joliot-Curieho a dalších, že při svých cestách po Sovětském svazu nikdy nenarazili na podobné hrůzy a existenční bídu popsané autorem knihy, proces vyhrál. Rozhodující bylo svědectví bývalé komunistické novinářky Margarete Buber-Neumann, která zažila gulag i nacistický koncentrační tábor a Kravčenkovy údaje potvrdila.[1]

V letech 1950–1959 byl předsedou komunistickým blokem založené Světové rady míru.

Připomenutí jeho památky

[editovat | editovat zdroj]

Československá poštovní správa vydala v roce 1959 na připomenutí jeho památky poštovní známku v nominální hodnotě 60 haléřů. Obdobně na jeho památku vydala Německá demokratická republika v roce 1980 poštovní známku v nominální hodnotě 10 feniků. Je po něm pojmenována ulice ve Znojmě, kráter Joliot na Měsíci a např. zastávka metra v bulharské Sofii, otevřená v roce 2009.

  1. Země koncentráků před soudem: francouzští komunisté vs. Kravčenko a Rousset | Paměť národa. www.pametnaroda.cz [online]. 2023-11-23 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]